Hlavní, doplňkové a kontra
Tři světla a jedna tvář. Jak kameramani pomocí hlavního, doplňkového a kontrasvětla určují, jak bude záběr působit, ke kterým nastavením se vracejí a jaká světla vozí velké produkce na plac.
Kamera · Světlo · 22 min
Namiřte kameru na tvář a objektiv nezaznamená nic než světlo. Odkud to světlo přichází, jak velký je jeho zdroj, jak je jasné a jakou barvu nese, rozhoduje, zda tvář vypadá přátelsky, nebo děsivě, mladě, nebo unaveně, obyčejně, nebo ikonicky. Od dob hollywoodských studií organizují kameramani tyto volby kolem jednoduchého schématu se třemi světly: **hlavním**, **doplňkovým** a **kontrasvětlem**. Není to ani tak pravidlo jako slovník. Jakmile znáte ta tři slova, dokážete popsat téměř jakékoli svícení v jakémkoli filmu, včetně filmů, které schéma záměrně porušují. Každý obrázek v tomto článku používá stejnou vymodelovanou bustu renderovanou živě ve vašem prohlížeči, takže jediné, co se z obrázku na obrázek mění, je světlo.
Čtyři věci, o kterých rozhoduje světlo
Kamera zplošťuje svět do dvou rozměrů. Světlo je způsob, jak kameramani vracejí třetí rozměr zpět. Když světlo přichází ze stejného směru jako objektiv, je každý povrch obrácený ke kameře stejně jasný, stíny padají za subjekt, kam kamera nevidí, a tvář se čte jako plochý disk. Posuňte stejné světlo o 45 stupňů do strany a trochu ho zvedněte, a nos vrhne stín, lícní kost zachytí odlesk a čelist se stočí do tmy. Na tváři se nic nezměnilo. Světlo prostě odhalilo její tvar. Kameramani si pro to půjčují slovo ze sochařství: **modelace**.
Druhá otázka je kvalita: **tvrdé**, nebo **měkké**. Rozhoduje o ní velikost zdroje, jak ho vidí subjekt, ne jeho výkon. Malý zdroj jako holá žárovka, zaostřený fresnel nebo slunce vrhá ostré stíny s tvrdou hranou. Velký zdroj jako zatažená obloha, rám s difuzní látkou nebo světlo odražené od bílé stěny tvář obaluje a zanechává stíny s dlouhým, jemným přechodem. Proto může být stejná lampa tvrdá i měkká. Protlačte ji velkým difuzním plátnem blízko herce a stane se měkkým světlem. Slunce je obrovské, ale je tak daleko, že na obloze vypadá maličké, a proto je polední slunce nejtvrdší světlo, jaké většina z nás kdy vidí.
Třetí je **úbytek**. U malého zdroje klesá jas s druhou mocninou vzdálenosti: zdvojnásobte vzdálenost a světlo je čtvrtinové, o dvě clony tmavší. Tento zákon převrácených čtverců je důvod, proč na vzdálenosti mezi světlem a hercem záleží stejně jako na výkonu světla. Přisuňte světlo blízko a herec je mnohem jasnější než stěna metr za ním, takže pozadí spadne do stínu. Posuňte stejné světlo daleko a přidejte výkon, a herec i stěna skončí téměř na stejné úrovni. Velmi velké měkké zdroje zblízka zákon přesně nedodržují, ale pravidlo platí dost dobře na to, aby se podle něj dal plánovat plac.
Poslední je **barva**. Každý zdroj světla má barevnou teplotu měřenou v kelvinech. Plamen svíčky se pohybuje kolem 1 900 K, wolframová filmová lampa na 3 200 K a průměrné denní světlo kolem 5 600 K. Nižší čísla vypadají oranžově a vyšší modře. Kamera je nastavená na jedno vyvážení bílé, takže každé světlo, které se od něj liší, se zaznamená jako teplé nebo studené. Kameramani to používají záměrně: teplé hlavní světlo proti studenému doplňkovému se čte jako oheň nebo noční lampa a studené hlavní jako měsíční svit nebo záře obrazovky. Moderní LED svítidla to vše nastaví otočením knoflíku.
Hlavní, doplňkové a kontra
**Hlavní světlo** je základní zdroj. Určuje expozici a rozhoduje, kam padnou stíny. Klasická pozice je 30 až 45 stupňů na stranu od kamery a trochu nad úrovní očí, což napodobuje, jak slunce nebo stropní lampa obvykle dopadá na tvář. Jak hlavní světlo objíždí subjekt, přechází tvář z ploché do vymodelované, pak do napůl temné a nakonec do tenkého okraje světla, když se hlavní světlo dostane za ni. Většina pojmenovaných světelných vzorů dále v článku jsou prostě konkrétní zastávky na tomto kruhu.
**Doplňkové světlo** zjemňuje stíny, které hlavní světlo zanechá. Obvykle sedí na druhé straně kamery a je měkčí a mnohem slabší než hlavní. Jeho úkolem není přidat druhou sadu stínů, ale rozhodnout, jak tmavá je tmavá strana tváře. Tomuto vztahu se říká **světelný poměr**: jas osvětlené strany oproti straně ve stínu. Při 2:1 je stínová strana o jednu clonu tmavší a tvář vypadá otevřeně a přátelsky. Při 8:1 je o tři clony tmavší a obraz začíná působit jako thriller. Někdy je správné množství doplňkového světla méně než žádné. Osvětlovači postaví vedle herce černou plachtu, takzvanou **negativní výplň**, aby pohltila zbloudilé odrazy a prohloubila stínovou stranu.
**Kontrasvětlo** sedí za subjektem, naproti kameře a obvykle vysoko, namířené na týl a ramena. Kamera sotva vidí světlo, které přidá na přední stranu tváře, ale kreslí jasnou linku podél vlasů a ramen, která odděluje herce od pozadí. Proti tmavému pozadí se tvář bez kontrasvětla může rozpustit ve stínech za ní. Štáby mu podle přesné pozice říkají také obrysové, vlasové nebo kicker a mnoho kameramanů mu dává mírně odlišnou barvu než hlavnímu světlu.
Společně tvoří tři světla trojúhelník, který si každý student filmu kreslí v první hodině svícení: hlavní světlo na jedné straně kamery, doplňkové na druhé a kontrasvětlo za subjektem, zhruba naproti kameře. V praxi bývá často i čtvrté, **světlo na pozadí**, které položí na stěnu za hercem louži nebo šmouhu světla a řídí, jak se dekorace čte. Diagram je výchozí bod, ne cíl. Skutečné scény přidávají motivaci (odkud by to světlo v příběhu přicházelo?), praktikábly v záběru a světlo odrážející se po místnosti.
Světelné poměry jsou zkratka, kterou štáby mluví o náladě. Každé zdvojnásobení poměru přidá jednu clonu rozdílu mezi oběma stranami tváře. Jasně svícená televizní komedie se drží kolem 2:1, většina dramat mezi 3:1 a 4:1 a noir a horor na 8:1 a výš, kde je stínová strana blízko černé. Tato čísla jsou pravidla palce, která opakují učebnice kamery, ne zákony, a dobrý kameraman posuzuje poměr na monitoru, ne jen na expozimetru.
Nasviťte si to sami
Vyzkoušejte si to. Táhněte hlavní, doplňkové a kontrasvětlo po půdorysu a busta se aktualizuje živě. Údaj pojmenuje světelný vzor, který jste postavili, světelný poměr a to, zda svítíte širokou, nebo úzkou stranu tváře. Dobré první cvičení: začněte z klasického nastavení, vypněte doplňkové světlo a pak otočte tvář k hlavnímu. Ta malá změna je zhruba rozdíl mezi firemním portrétem a filmovým fotosem.
Čtyři zastávky na kruhu
**Motýlkové svícení** umisťuje hlavní světlo přímo před tvář, nad kameru. Nos vrhá malý symetrický stín těsně pod sebe, tvarem trochu připomínající motýla, a odtud název vzoru. Lichotí vysokým lícním kostem a hladké pleti a bylo oblíbené pro hollywoodské glamour portréty hvězd jako Marlene Dietrichová, a proto se mu říká také **Paramount svícení**. Dnes ho vidíte v reklamách na kosmetiku a módní tvorbě, často s odraznou deskou pod bradou jako doplňkovým světlem.
**Smyčkové svícení** posune hlavní světlo asi o 30 stupňů do strany. Stín nosu klesne do malé smyčky na tváři, která se nedotýká stínové strany obličeje. Je to nejběžnější vzor pro portréty a rozhovory, protože ukazuje tvar tváře a zároveň zůstává jemný téměř ke každému.
**Rembrandtovské svícení** posouvá hlavní světlo dál, na asi 45 až 60 stupňů, a výš. Stín nosu se spojí se stínem na vzdálené tváři a pod okem na tmavé straně nechá malý trojúhelník světla. Název pochází od holandského malíře, který tento druh světla používal ve svých portrétech. Cecil B. DeMille ve své autobiografii vypráví, jak jeho partner Samuel Goldwyn zpanikařil při pohledu na napůl zastíněné tváře v jednom z jejich raných filmů; DeMille to nazval rembrandtovským svícením a Goldwyn usoudil, že za to kinaři zaplatí víc. Ať je na tom příběhu cokoli pravdy, vzor od té doby signalizuje vážné drama.
**Dělené svícení** umisťuje hlavní světlo na 90 stupňů, v úrovni tváře, takže ji nos rozdělí přesně napůl: jedna strana svícená, druhá tmavá. Je to nejdramatičtější z klasických vzorů. Naznačuje postavu se dvěma stranami, tajemstvím nebo morální volbou, a proto se tak často objevuje při představování padouchů a v kriminálních filmech.
Rozhovor, drama a dál
**Nastavení pro rozhovor** je to, které většina filmařů svítí častěji než jakékoli jiné. Subjekt sedí mírně na straně rámu a dívá se těsně vedle objektivu na tazatele, který sedí u kamery. Obvyklý recept umisťuje velké měkké hlavní světlo na stranu, kam se subjekt dívá, takže svítí vzdálenou stranu tváře, a drží doplňkové nízko nebo ho nahradí negativní výplní, což dává hloubku bez dramatu. Kontrasvětlo z opačné strany odděluje subjekt od pozadí a světlo na pozadí nebo praktikábl v záběru přidává hloubku za ním. Výsledek vypadá přirozeně, lichotivě a klidně, což chcete, když lidé vyprávějí vlastní příběh.
Na které straně tváře hlavní světlo přistane, záleží stejně jako na jeho úhlu. Když je tvář mírně odvrácená od kamery, jedna strana, **široká strana**, směřuje k objektivu a druhá, **úzká strana**, se odvrací. Široké svícení svítí stranu obrácenou ke kameře: tvář vypadá širší a jasnější a obraz působí otevřeně. Úzké svícení svítí odvrácenou stranu: víc viditelné tváře padne do stínu, tvář vypadá štíhlejší a obraz získá hloubku a náladu. Většina rozhovorů a téměř všechna dramata používají úzké svícení.
**Dramatické úzké svícení** to posouvá dál. Hlavní světlo je tvrdší a dál kolem, často 60 až 75 stupňů, na úzké straně. Není žádné doplňkové světlo a černá plachta pohlcuje odrazy, takže stínová strana spadne téměř do černé. Tvrdé kontrasvětlo z opačné strany vyřízne linku podél čelisti a ramene a pozadí zůstane tmavé nebo ho rozbije úzká šmouha světla. Kameramani často tlačí i barvu, teplé hlavní světlo proti chladnějšímu obrysu. Tohle je look výslechové místnosti, zpovědi a postavy, která se chystá udělat špatné rozhodnutí.
**Horní světlo** zvedá hlavní světlo, až visí téměř přímo nad hercem. Nadočnicový oblouk dá oči do stínu, takže divák ztratí okno do toho, co si postava myslí. Gordon Willis používal horní světlo tímto způsobem v *Kmotrovi* (1972), často nechával oči Marlona Branda ve tmě, a ten look vynesl Willisovi přezdívku „Princ temnot“. Horní světlo je levné na postavení a velmi těžké na správné provedení, protože pár centimetrů pohybu hlavy změní celou tvář.
**Svícení ve vysokém klíči** je opak. Několik měkkých zdrojů, hodně doplňkového světla, poměr kolem 2:1 a jasné pozadí. Stíny jsou slabé a nikde v rámu není skoro žádný kontrast. Je to výchozí volba pro sitcomy, talk show, reklamy a firemní video, kde se divák má cítit pohodlně a vidět vše jasně.
**Svícení v nízkém klíči** je převážně tma. Jedno tvrdé hlavní světlo, často vysoko nebo ze strany, žádné doplňkové a pozadí, které zůstává černé až na vzor světla: žaluzie, rám okna, šmouha přes stěnu. Film noir na něm postavil svůj look ve 40. letech a filmy jako *Třetí muž* (1949) udělaly ze stínů součást příběhu.
Moderní kamera často skrývá tříbodové schéma uvnitř **motivovaného světla**. Motivované znamená, že každý zdroj jako by přicházel z něčeho ve světě filmu: z okna, lampy, obrazovky. Tady je hlavní světlo velký měkký zdroj umístěný tam, kde by bylo okno, pod strmým bočním úhlem a mírně studený jako denní světlo. Teplý praktikábl v pozadí poskytuje kontrast a kontrasvětlo zadarmo. Tři body tam stále jsou, ale divák je čte jako místnost, ne jako filmový plac.
Tahák shromažďuje nastavení vedle sebe: kde sedí hlavní světlo, jak je tvrdé, kolik je doplňkového a k čemu se každé nastavení hodí. Berte čísla jako výchozí body. Každá tvář, objektiv a místnost je mění a konečným soudcem je vždy monitor.
Kdo dělá světlo
Po většinu filmové historie pocházely tři body z wolframových fresnelů, pak z lamp HMI pro práci s denním světlem a pak ze zářivkových trubic pro měkké světlo. Za posledních patnáct let LED nahradily většinu z nich na profesionálních placích. LED běží chladněji, odebírají mnohem méně energie při stejném výkonu a dokážou měnit barevnou teplotu nebo i odstín z knoflíku nebo osvětlovacího pultu. Špičce dominuje hrstka výrobců. Specifikace níže jsou vlastní publikovaná tvrzení každého výrobce pro jedno vlajkové svítidlo. Nejsou to nezávislé testy a hodnoty v luxech měřené s různými reflektory a vzdálenostmi nelze přímo porovnávat.
**ARRI**, založené v Mnichově v roce 1917 a nejznámější svými kamerami, vyrábí také některá z nejpoužívanějších světel ve filmu. Jeho SkyPanel, představený v roce 2015, se stal výchozím měkkým zdrojem na velkém množství produkcí. Novější SkyPanel X je modulární: jeden panel, X21, lze spojit do větších svítidel X22 a X23 a světlo může přepínat mezi tvrdým a měkkým výstupem. ARRI uvádí rozsah barevné teploty od 1 500 K do 20 000 K, dost široký na napodobení všeho od svíčky po modrou oblohu.
**Aputure** ze Šen-čenu v Číně si vybudovalo pověst tím, že přineslo LED s vysokým výkonem nezávislým filmařům za nižší ceny, a pak se posunulo do špičkové produkce. LS 1200d Pro je bodový zdroj pouze pro denní světlo, používaný podobně jako HMI. S úzkým reflektorem Aputure deklaruje přes 83 000 luxů na 3 metry, dost na to, aby prorazilo velký difuzní rám jako velké měkké hlavní světlo nebo zastoupilo slunce oknem.
**Nanlux** je značka s vysokým výkonem čínského výrobce Nanlite. Evoke 2400B je bi-color bodový zdroj, který firma a její distributoři srovnávají s 4kW HMI nebo 10kW wolframovou lampou, tedy druhem světla, který dřív potřeboval generátorový vůz. Často se staví před okno jako „slunce“ nebo se odráží do velkého rámu jako měkké hlavní světlo pro velké interiéry.
**Litepanels**, americká firma dnes součást skupiny Videndum, byla jednou z prvních, které přinesly LED panely na filmové a televizní place. Jejich Gemini 2x1 Hard je velký plochý panel, který může vrhat ostrý paprsek nebo být zjemněn kopulovitým difuzorem, s plným barevným řízením RGBWW. Takový panel tvoří přirozené doplňkové nebo měkké hlavní světlo a jeho mělké tělo se vejde do stísněných lokací.
**Kino Flo** z Burbanku v Kalifornii si udělalo jméno lehkými zářivkovými trubicemi, které štáby mohly schovat do aut, přilepit ke stropům a obtočit kolem tváří. Jeho řada LED drží stejnou myšlenku: měkké, rovnoměrné světlo ze štíhlého svítidla. FreeStyle 31 je dlouhý úzký panel stavěný pro blízkou měkkou práci, jako doplňkové světlo vedle kamery nebo hlavní světlo v malé dekoraci. Jeho výkon je hluboko pod velkými bodovými zdroji, ale je navržen tak, aby seděl blízko herce, kde zákon převrácených čtverců pracuje v jeho prospěch.
**Astera**, rovněž z Mnichova, vyrábí bezdrátové trubice napájené baterií. Titan Tube je asi metr dlouhá, má 16 samostatně ovladatelných pixelů a podle Astery vydrží na interní baterii při sníženém výkonu až 20 hodin. Takové trubice jsou moderní kontrasvětlo a akcent pozadí: dost malé, aby se schovaly za pohovku nebo do dveří, a schopné měnit barvu nebo z aplikace spouštět efekty jako policejní majáky nebo blikající televizi.
Postaveno vedle sebe dělá šest svítidel velmi odlišnou práci. Odběr výkonu sahá od necelých 50 wattů u trubice po 2 400 wattů u největšího bodového zdroje a barevné rozsahy ukazují rozdělení mezi svítidly pouze pro denní světlo, bi-color a plnobarevnými. Hodnoty v luxech jsou z grafu záměrně vynechány, protože každý výrobce měří s jinými reflektory, difuzory a vzdálenostmi.
Na skutečném place jsou tato světla spíš spoluhráči než konkurenti. Jeden možný způsob, jak z tohoto seznamu postavit nastavení pro rozhovor: silný bodový zdroj jako LS 1200d Pro nebo Evoke 2400B prosvícený velkým difuzním rámem jako měkké hlavní světlo, panel jako Gemini nebo SkyPanel jako doplňkové, nebo žádné doplňkové a černá plachta, a dvojice Titan Tube jako kontrasvětlo a akcent pozadí. Značka je méně důležitá než velikost zdroje, vzdálenost a poměr, což je celá lekce tříbodového svícení.
Tříbodové svícení vydrželo století, protože popisuje něco skutečného o tom, jak čteme tváře. Jeden směr světla dává tvar, druhý rozhoduje, kolik stínu smíme vidět, a třetí vyzdvihne postavu ze světa za ní. Každé nové svítidlo, od wolframového fresnelu po bateriovou LED trubici, jen zrychlilo přijetí těch tří rozhodnutí. Rozhodnutí samotná jsou stále kameramanova.
Zdroje a co dál sledovat
- Blain Brown, *Motion Picture and Video Lighting* (3. vyd., Routledge, 2018)
- Cecil B. DeMille, *The Autobiography of Cecil B. DeMille* (1959)
- Specifikace výrobců: technická data ARRI SkyPanel X · Aputure LS 1200d Pro · Nanlux Evoke 2400B (nabídka Panavision) · Litepanels Gemini 2x1 Hard · datasheet Kino Flo FreeStyle 31 · FreeStyle 31 (nabídka Panavision) · Astera Titan Tube
- Filmy: *Šanghajský expres* (1932), *Třetí muž* (1949), *Kmotr* (1972)
*Všechny obrázky jsou ilustrace kreslené ve vašem prohlížeči: busta je jednoduchá 3D plastika svícená v reálném čase a svítidla jsou kresby, ne produktové fotografie. Specifikace jsou publikovaná tvrzení výrobců k říjnu 2026 a mohou se změnit; před nákupem nebo pronájmem si ověřte u výrobce.*